1000 MIles

1000 Miles Adventure 2024

Odkaz na akci 1000 Miles Adventure

Aktuální poloha -> ZDE


Aktuality z trasy

Den 20 - pátek 19.7.

V cíli se mi povedlo být před půlnocí. Nečekaně tam byl i táta, který pro mě přijel autem. V plánu jsem měl dostat se druhý den domů vlakama. Bylo pozdě, takže jsme využili nabídky přespání v bramborárně na pohodlných matracích. Překvapením pro měl byl dort s nápisem 1000. Díky moc všem za podporu. Pořádně odpočinu a začnu se připravovat na další sportovní výzvu, o ní brzy.


Den 19 - čtvrtek 18.7.

Klínovec jsem nakonec zdolal brzy ráno. Finále jde okolo Božího Daru, dále na Abertamy, Nejdek a Skalnou u Aše. Tam je poslední povinný bod. Cíl pak v bramborárně v Třebeni u Chebu. Možná to zkusím na jeden zátah.


Den 18 - středa 17.7.

Přespávám v Horním Jiřetíně. Celý den se doslova plazím přes břeben západních Krušných hor. Zábavou je odhánění otravného hmyzu, který nutí nezastavovat. Fyzicky i psychicky se cítím dobře. Největší problém mám s bolavou klenbou na noze. Kdybych nebyl tak daleko, tak asi zabalím. Na Klínovci (1244 m n.m.) jsem k večeru. Do cíle v Třebeni u Františkových Lázní je to necelá stovka. Snad tam budu v pátek kolem poledního.


Den 17 - úterý 16.7.

Už je to boj, tělo stávkuje. Na Děčínském sněžníku zachraňuje přeprška, která čistí a ochlazuje vzduch. Čeká mě dlouhý poměrně členitý úsek přes Krušné hory s bonusovým Klínovcem. Snad se tam povede být zítra. Je to něco kolem 200km do cíle.


Den 16 - pondělí 15.7.

Totální krize, ze které se celý den nedokážu dostat. Na těle se ozývá řada věcí, hlavně stará zranění. Každé 2h se snažím odpočinout ve vodorovné poloze.
Až k poledni zdolávám Nordkap. Dále pak přes České Švýcarsko na Labské pískovce směr Děčínský Sněžník. Snad se do večera dostanu do Děčína, potřebuji postel.


Den 15 - neděle 14.7.

V noci na CP3. Obsluha neskutečně pohodově vzorná. Lepší jídlo (těstoviny s masem) jsem za 14 dní neměl. Pivko sponzora akce Bernard bylo večerní nutností, přespal jsem v připraveném stanu. Ráno dostal kafe a na cestu svačinu. Díky moc za vše kolem.
Opouštím Jizerské hory a přes Hrádek nad Nisou, kde doplňuji zásoby směřuji do Šluknovského výběžku na Nordkap (nejsevernější místo Česka).
Počasí je po deštích ideální. Jestli vydrží tělo, tak bych mohl být nad plánem do konce týdne v cíli. Rád bych stihnul víkendové oslavy narozenin manželky a tety. Dnes navíc skvělý zážitek v podobě setkání s Petrem Ozogánem (bydlí kousek), legendy Míle. Letos bohužel jižní trasu kvůli zdravotním problémům v kategorii po svých nedokončil.


Den 14 - sobota 13.7.

Stále to jde. I přes deštivé počasí se mi daří držet kilometráž. V největších přeháňkách odpočívám schovaný. Radar je obrovským pomocníkem. Přes Krkonoše volím trasu polskou stranou. Moc to tam neznám a chci se vyhnout lidem, je víkend. Směřuji na lom v Jakusicích (kontrolní bod). Pak na CP3 v Jizerkách u Raspenavy. Možná se mi povede být tam v noci. Dotáhl jsem manželé Zachodilovi. V jejich doprovodu strávil několik příjemných hodin. V kategorii po svých jsem s nima na 2-4 místě za odskočenou Ivanou B.. Pořadí neřeším, hlavním zůstává dostat se ve zdraví do cíle.


Den 13 - pátek 12.7.

Mokré boty, které nedokáži vysušit. Je to problém, který ničí nohy. Mám s sebou sandále. V nich se ale dlouho jít nedá, natož v terénu. Kvůli tomu volím cestu do Hronova přes Polsko po silnicích, aby se boty maximálně vysušily za pohybu. V zásilkovně si připadám jako mlsná liška. Otevírám balík, modlím se, hlavně aby tam byly správné. Je tomu tak a hned je testuji, sednou. Staré zatím nesu sebou jako zálohu. Možná se dnes budou hodit, má totiž pršet. Stavuji se v lékárně pro vazelínu, náplasti a regenerační krém. Hlavně o nohy se starám jako o miminko. Do večera se chci dostat přes Broumovský výběžek k Žacléři.


Den 12 - čtvrtek 11.7.

Doplňuji zásoby v městě Králíky a podél polských hranic nastupuji na Orlické hory s cílovým povinným bodem Velká Deštná. Dál mám cílem v Broumovském výběžku město Hronov. V něm v nonstop zásilkovně připraveny nové boty, které akutně potřebuji. Cestou jsem dal tradiční Mílařskou zastávku v Českých Petrovicích u Míry. Díky moc, byla to neskutečná potřebná vzpruha.


Den 11 - středa 10.7.

Včera první veliká krize v podobě vybavení. Stěžejní telefon mi přestal nabíjet, asi konektor. Jedinou možností, abych mohl dále pokračovat, byla koupit nový. V místě a době kde jsem se nacházel nereálné. Gugluji, vše na desítky kilometrů daleko. Volám na telefon nouze závodu. Dostávám správnou odpověď: Musíš si sám poradit, maximálně tě z CP2 odvezeme do servisu. Jediná možnost sehnat použitý. Každého koho potkám tak prosím. Mám neuvěřitelnou kliku. Ve vesničce Dvorce sedí u krámu dva divní kluci. Berou mě kousek asi domů a prodají starší Samsung za 2 tisíce. Cestou stahuji a přepisuji vše potřebné. Daří se a už na něm funguji.
Byl jsem dopoledne v Jeseníkách na Dlouhých stráních, odpoledne v půlce na CP2. Přes Staré Město na vrcholy Kralického Sněžníku. Vše další bez problémů. Tělo funguje, hlava stále chce až do cíle.


Den 10 - úterý 9.7.

Dopoledne nekonečné rovinaté úseky. Zpestřením byl jen Oderský vrch. V poledne jsem v Budišově, kde doplňuji nulový stav jídla a pití. Pak dále kolem vodní nádrže Kružberk do Jeseníků. Na jejich kraji chci dnes najít ubytování. Ráno přivstat a přes Dlouhé stráně se dostat do CP2 ve Františkově. To je na půlce 500 mil.


Den 9 - pondělí 8.7.

Dnes přes Janovu horu, Vizovické a Hostýnské vrchy. Protínám město Hranice a směřuji severně do Jeseníkú. Pravidelně se mi střídá silnější a slabší den. Dan Polman je již v cíli v novém traťovém rekordu 6 dní 19 hod 58 min. Musím se zmínit o tragické události. Došlo k úmrtí jednoho ze závodníků. Včera jsme ve 12h zastavili a uctili jeho památku minutou ticha. Letošní Míle se dojíždí na jeho počest .....


Den 8 - neděle 7.7.

Ráno se mi povede popoběhnout. Míjím Trenčianske Teplice a v poledne zdolávám CP1 u Váhu. Jsem na něm zhruba s půldenním předstihem. Moc dlouho se nezdržuji. Dávám nealko Bernarda (sponzor Mile) a něco k jídlu. Všichni kolem neskutečně nabíjející, díky moc. Odpoledne ve Vlárském průsmyku protínám naše hranice. Dál se stáčím přes Bílé Karpaty na Janovu horu (kontrolní bod) u Vizovic. Třetina za mnou.


Den 7 - sobota 6.7.

Tělo konečně pochopilo, co po něm chci, přestává bolet. Počasí stále dží, polojasno kolem 25st.. Začíná se ale oteplovat. Přes Nitranske Pravno se dostávám do oblasti Malé Fatry. Začínám pociťovat úbytek na váze. Nějaký puchýře a opruzeniny jsou, nic zásadního. Přespávám ve Valaské Belé, kde maji slavnosti 700 let. Na CP1 za Trenčínem je to cca 30km. Chtěl bych tam být zítra po poledni. Jsem zatím půlden před plánem.


Den 6 - pátek 5.7.

Horská etapa na Křížnou úspěšně za mnou. Do těžkých kopců to byla příjemná změna. Večer jsem měl ohledně spaní kliku. Před Turčianskými Teplicemi zkusil na trase penzion. Když zjistili, že jsem Mílař, tak mě pohostili jako krále. Ani nechtěli platit. Do CP1 u Trenčína necelých 100km. Chtěl bych tam být v neděli odpoledne.


Den 5 - čtvrtek 4.7.

Dnes doslova pochod mrtvol podél Čierného Váhu do Liptovského Hrádoku. Tělo stávkovalo. Pátý den, čekal to. Jdu dál po severozápadu Nízkých Tater. Variantu přes Ďumbier a Chopok (možnost výběru pro kategorii po svých) jsem hlavně z časových důvodů zamítnul. Je to také výškové cca 2km navíc. Další povinný pod, kam se chci dostat zítra je Krížná, 1574 m n.m. ve Veľké Fatre. Jsem na 350km.


Den 4 - středa 3.7.

Ráno 600 výškových metrů na Krompašský vrch. Pak na Poráč a přes Spišskou Novou Vsi do severní části Slovenského krasu. Počasí ideální, 20st. polojasno. Jsem stále v nočním zákazu. Přes den tedy minimální zastavování. Příroda naprosto fantastická. Navečer jsem radéji šel po silnici. I tak minul několik středověkých romský osad. Na spaní dám dnes extra pozor. Možná raději zalezu někam dovnitř.


Den 3 - úterý 2.7.

V pondělí večer jsem měl kliku. Při scházení z Herlianskeho sedla mě dojel koloběžkář a ptá se, kde spím. Zrovna jsem na mapách lovil místo. Nabídnul, že má objednané ubytko v nedalekém penzionu. Bylo to jen 3km navíc, to se nedalo odmítnout. V noci navíc slušně zapršelo. Vzal jsem to přes Košice přes lékárnu. Koupil něco na opruzeniny a vazelínu. Další povinný bod byl na Hrešné, Košickým lesem na Vysoký vrch a dolů k vodě na Ružín. Konec kvůli omezení do 21h po silnici do Jaklovce, kde spím. Už jsem za 200 kilometrama.


Den 2 - pondělí 1.7.

Včerejší úvodní den nějaké malé následky v podobě puchýře a opruzeniny zanechal. Není to ale nic co by více omezovalo. Dnes kolem Michalovců, brod přes řeku Ondavu (potkal poslední cyklisty), Bánské a dál směrem na Košice. Otevřel se mi výhled na Slovenský ráj, ve kterém chci být ve středu. Byly nějaké malé přeháňky, které byly příjemným ochlazením. Jinak je zatím dost teplo. To by se podle předpovědi mělo od zítra změnit, snad chkadněji. Jinak první krizová situace byla ve vesnici Sačurov, kde na konci mým směrem bylo romské ghetto. Před ním jsem kouknul do mapy. Nešlo to obejít, tak to risknul. Nejprve to vypadalo v klidu. Pak se ke mě začaly sbíhat děti, kterých bylo odhadem 50. Postupně začaly otravovat a házet po mě kameny. Musel jsem utíkat. Takhle rychle doufám že už nepůjdu. Nejstarší unudlení kluci měli opravdu fyzičku. Vydrželi snad 2km. Do hlavy se mi naštěstí netrefili.


Den 1 - neděle 30.6.

Dopoledne odpočinkové, dokoupil jsem nějaké jídlo na první a druhý den. Budu mít po celou dobu vše na zádech, takže dost přemýšlím o váze. Bez vody má batoh cca 7kg. Registrace obdobná jako před třemi lety, kdy jsem jel na kole. Před startem vládla neskutečně pohodová atmosféra. V 15h start, po kterém rychle všichni zmizeli. Na dohled zůstala jen má kategorie po svých. Začátek jsem místy cíleně popoběhnul, abych se do 21h dostal ze zakázané oblasti Poloniny na 43km. Pak ještě v poklidu ušel pár kiláků pod Vihorlatom k jezeru Zemplínská šírava, kde jsem přespal. Další den chci jen na pohodu chůzí. V úvodu nechci oddělat nohy.


Den 0 - sobota 29.6.

Cestu na start do slovenské Nové Sedlica (hranice s Polskem a Ukrajinou) jsem chtěl mít v klidu na jistotu. Vyrazil tedy den před startem vlakem z domácích Úval se třemi přestupy (Hlavák, Košice, Michalovce a Stakčín) a busem. Cestou naplánoval trasu první části do CP1 u Trenčína, dal jí do navigace (Garmin 935) a načetl vše potřebné hlavně kolem pravidel. V úvodu využiji úlevy kategorie po svých, kdy nemusíme naprosto přesně dodrže trasu ale jít po předem daných bodech. Proto mě tedy při pohledu na aktuální polohu nečekejte přesně na trase. Taktiku mám jasně danou. Do neděle 7. července se dostat do CP1, kdy zavírá. Zkusit být stále v pohybu s minimem spánku. Velký vliv budou mít takzvané medvědí úseky, které jsou na mapě vyznačeny červeně. V nich se nesmí (slovenský zákon) pohybovat ani pobývat v době 21-6h. Důležité počasí zatím vypadá rozumně.

Musím se zmínit o jménu Daniel Polman, který je na startovce v hlavní cyklistické kategorii. Pro mě neskutečný borec a předem jasný vítěz. Když bude zdravý, vydrží vybavení a chytne dobré počasí, tak posune traťový rekord. Drží český rekord v ujetých kilometrech v jízdě na silničním kole za 24h. Během hákového rovinatého závodu dal 911km! V lidských silách jsou neskutečné možnosti, pokuď je dobrá hlava. Trvrdí se, že na dlouhých věcech dělá většinu.


27.6.2024

Již tuto neděli se v 15h postavím na start obrovské výzvy v podobě závodu 1000 Miles Adventure. Pokusím zvládnout po svých vlastní silou bez podpory vzdálenost na 1000 mil s převýšením téměř 40 kilometrů. Vzal jsem 3 týdny dovolené. Každý den přinesu prostřednictvím těchto stránek nějaký aktuální postřeh s fotkou.

Rozhovor před startem 1000miles Z cyklisty pěšákem. Zvládne Ondra Teplý 1000 Miles Adventure také jako pěšák?


Ondrateply.cz

Návštěvnost

TOPlist